Čolek pyskatý, jak se česky Pachytriton labiatus nazývá, pochází z jihovýchodní Číny, z provincie Sečuan. Patří do čeledi mlokovitých (Salamandridae), ale od našich mloků a čolků se dost liší. Je až 15 cm dlouhý, ale velmi štíhlý a křehké stavby těla. Nohy jsou krátké, přední mají čtyři prsty a zadní pět prstů. Ocas je stejně dlouhý jako tělo, je plochý, zvláštního veslovitého tvaru. Na konci, na rozšířené části, má několik malých světlých skvrn, které jsou charakteristické zvláště pro samce. Tělo je svrchu červenohnědé s tmavými skvrnkami, bříško je červené s bílými a tmavými skvrnami. Celkově je zbarvení velmi pestré a variabilní, ani dva kusy nejsou stejně zbarvené. Mám také exempláře se zcela světlým bříškem.
Čolky Pachytriton labiatus chovám v akváriu, které je vybavené houštinami vodního mechu a vodních rostlin s několika úkryty ve střepech květináčů. Akvária jsou 
vybavena filtrem a vzduchováním. Voda musí být čistá a akvárium bez vrstvy kalu na dně, středně tvrdá a pH kolem 7. Teplota nesmí být příliš vysoká, jako horní hranice se uvádí 22 C, dolní hranice není důležitá, asi 10 C. Čolci jsou v akváriu zřejmě spokojení, ale přesto občas lezou po stěnách nad vodou a dokážou vylézt i po kabelu filtru a trubičce od vzduchování, takže je nutné akvárium pečlivě přikrýt.
Čolci pyskatí jsou dychtiví masožravci. Krmím je pulci drápatek, které žerou velmi dobře. Když jim nemohu nabídnout pulce, krmím je malými žížalami Dendrobaena a Ensatida, příležitostně dávám do jejich akvária také drobné vodní korýše blešivce (Gammarus) a berušky (Asellus), kteří také mizí. Přijímají také drobné rybky – gubky(Poecilia reticulata), které jsou v chladné vodě malátné, v teplé vodě kolem 22 C je nechytí. V nouzi jim dávám také drobné kousky masa, ty také žerou, ale vždy jich zůstane několik nepovšimnuto, a ty je 
potřeba odstranit. V akváriu mám plže (okružáky a plovatky), kteří se o to postarají. Po potravě se dychtivě shánějí a napadají se také navzájem. Může to skončit i utržením nohy. Dostal jsem také tři kusy bez nohy, dva uhynuly na infekci plísní, kterou jsem nedokázal vyléčit, ale třetímu noha dokonale regenerovala.
Rozdíly mezi samci a samicemi jsou nezřetelné a pohlavím svých jedinců si nejsem jist. Je však zřetelné, že některé kusy jsou baculatější než jiné a také se liší již zmíněnými rozdíly ve skvrnách na ocase. Všechny stáčejí čas od času ocas podél těla a vlní s ním, jak je to známé v době rozmnožování našich čolků. To jsou ale všechny sexuální projevy, kterých jsem se u nich zatím dočkal. O rozmnožování čolků pyskatých není mnoho známo. Viděl jsem snímky těchto čolků v květináčích postavených dnem vzhůru s otvorem. Na vnitřní stěně těchto květináčů byla nakladená poměrně velká vajíčka. Dospělí – nebo aspoň samci – o ně zřejmě pečují. Jestli se někdy podařil odchov mi není známo.
Blízký příbuzný čolka pyskatého je čolek krátkonohý (Pachytriton brevipes), který se vyskytuje také v Sečuánu a lokality obou druhů spolu sousedí nebo se dokonce překrývají. Existuje tam také několik populací, které se liší od obou těchto druhů, a dá se zřejmě očekávat popis nových druhů.
Čolky pyskaté mám asi půl roku, velmi se mi líbí a doufám, že s nimi zažiji mnoho dalších radostí a zkušeností.
