Jméno zvířete pochází z jazyka Aztéků a znamená "hříčka vod". Axolotl mexický (Ambystoma mexicanum) pochází z vod v okolí hlavního města Mexika a skutečně má několik zvláštností, které z něj činí vyjímečné zvíře. Je to statný ocasatý obojživelník, dlouhý až 30 cm s váhou 0,25 kg, tvarem těla podobný našemu mlokovi, ale příbuzní jsou jen velmi vzdáleně. Ale jakýpak obojživelník, když žije celý život ve vodě jako ryba? Má sice čtyři nohy, ale dýchá kromě plícemi také keříčkovitými žábrami, které mu vyrůstají za hlavou. Mimo vodu nevyhnutelně hyne. Takové žábry známe u larev našich mloků a čolků, axolotli si je však ponechávají celý život. Znamená to, že zůstávají v dospělosti v larválním stádiu, jsou to přerostlé larvy. Pěkná hříčka! Této vlastnosti, dost vyjímečné v živočišné říši, se říká neotenie.
Axolotl mexický patří mezi ohrožené živočichy. Je uvedený v druhé příloze Knihy ohrožených druhů - Red Data Book. V centrální části Mexika se kdysi rozkládalo obrovské jezero, uprostřed něho se tyčil na ostrově Tenochtitlan, hlavní město říše Aztéků. Axolotlů tam bylo jistě mnoho. Však je také Aztékové dobře znali. Lovili je a axolotli byli součástí jejich jídelníčku. Jezero , rozdělené hrázemi Aztéků na několik částí, ale postupně vysychalo a dodnes z něj zbyly jen jezera Texcoco a Xochimilco. A právě v jezeře Xochimilco mají žít axolotli. Žijí ale dosud v přírodě? Profesor Godinez z katedry herpetologie mexické univerzity soudí, že ne. Vody Xochimilca jsou natolik zasolené a kontaminované těžkými kovy, že v nich axolotli nepřežijí. Pokud by zde mohli žít dospělí axolotli, nemohly by se vyvíjet jejich larvy a vajíčka, která jsou na kvalitu vody mnohem citlivější. Ostatně projekt, jehož cílem bylo rozmnožovat axolotly a vracet je do vod Xochimilca, skončil zřejmě nezdarem.
V péči člověka se však axolotlům daří dobře. Dokážeme jim v chovech vytvořit lepší podmínky, než mají v mexické přírodě - zdevastované člověkem. První zprávy o chovu a rozmnožování v lidské péči jsou z doby kolem roku 1850 z pařížské botanické zahrady. Tam se také podařilo poprvé získat "dospělé" jedince bez žaber a s hrubší kůží, kteří byli schopní žít mimo vodu.
Později se zjistilo, že přeměny je možné dosáhnout podáváním hormonů štítné žlázy. Z axolotlů se postupně stala důležitá laboratorní zvířata. Zkoumá se na nich regenerace orgánů, embryologie a genetika. Ve světě existuje několik "axolotlích kolonií", která zásobují výzkumníky vajíčky a larvami axolotlů. Největší z nich se asi při univerzitě v Bloomingtonu, Indiana, USA. Tam také vydávají časopis Axolotl Newsletter (nyní v elektronické podobě).
Axolotli z přírody jsou tmaví, skoro černí, se světlejším břichem. Dlouhodobým chovem byli získáni bílí axolotli, kterým žábrami prosvítá červená krev. Nejde o pravé albíny, protože mají pigmentované oči. Ale pokud vím, jen jediný, který se mi vylíhl v listopadu 2000, je na pravé polovině těla bílý a na levé tmavý.
RNDr. Karel Lejska
